Free photo craftsman using circular saw Velice pěkný kompaktní soustruh s točnou délkou 400mm, točným průměrem nad ložem 210mm a vnitřním průměrem vřetene 38mm. Stroj je precizně zpracován a hodí se do dílny každého kutila. 3 Počet frézovacích stanic 3 Řízení Fanuc 16TT Počet os 5 ks Celkový příkon 3,7 kW Hmotnost stroje cca 1,8 tuny Potřeba místa cca 2,6 x 1,3 x 1,7 plus Iemca m Cb9zsog Nakládací zásobník Iemca CS116/31 CTH Dopravník dílů ano/ano CNC soustruh s posuvným vřeteníkem Star SR 16 s nakládacím zásobníkem Iemca CS116/31 CTH, Uvedení do provozu 1995 Různá upínací pouzdra (138E a 101E) a vodicí pouzdra (F391). Oba stroje jsou zprepasovany, mají nové motory a ložiska ve vřetenu. Na kontaktní ploše mezi oběma tělesy vzniká za působení tření vysoká teplota, zhruba na úrovni 80 až 85 % teploty tavení a oba materiály na kontaktu zplastizují při současném působení tlaku. Při současném působení tlaku tak dojde k lokálnímu svaření. Irving Langmuir ji vynalezl během studia chování ionizovaného plynu již v roce 1924. Průchodem proudu vodíku elektrickým obloukem mezi dvěma wolframovými elektrodami dojde k disociaci molekul vodíku. Spojované materiály jsou k sobě přimáčknuty dvěma elektrodami jimiž zároveň prochází elektrický proud. Odporové svařování ( metody skupiny 2 podle ISO 4063 ) se používá pro spojení dvou materiálů položených na sobě. This da​ta has been  do ne with t he help of G SA C​on tent  Ge ne ra tor DEMO!

Lze svařovat ve vakuu ( metoda svařování 511 podle ISO 4063 ), v okolní atmosféře ( metoda svařování 512 podle ISO 4063 ), případně v atmosféře ochranných plynů ( metoda svařování 513 podle ISO 4063). Vakuum, ve kterém se svařování uskutečňuje, má jednak příznivé rafinační účinky na vlastnosti svaru a jednak dokonale chrání svarovou lázeň před účinky okolní atmosféry. Srovnatelným svarům se kvalitativně přibližuje snad jen metoda obloukové svařování netavící se elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu. Při svařování netavící se elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu ( v Česku používaná zkratka TIG; metody skupiny 141 podle ISO 4063 ) hoří elektrický oblouk mezi netavící se wolframovou elektrodou a základním materiálem nebo svarovou lázní. Přídavným materiálem můžou být jak plné dráty ( svařování pod tavidlem drátem; metoda 121 podle ISO 4063 ) tak i svařovací pásky ( svařování pod tavidlem páskovou elektrodou; metoda 122 podle ISO 4063 ), které se ale většinou používají pro navařování. Article h᠎as ​be en generat ed with t᠎he help  of GSA Content Generato r DE​MO .

Třecí svařování ( metoda 42 podle ISO 4063 ) využívá tepelné energie vzniklé při tření dvou ploch. Jako ostatní tavné metody svařování využívá teplo pro roztavení svarových ploch. Po přípravě svarových ploch – srovnání a očištění je jedno těleso upevněno k stacionární části a druhé těleso je připevněno k rotační části. Vzniklé svary mají velkou pevnost proti usmýknutí ve směru ploch plechů ve srovnání s namáháním kolmo k povrchu plechů. Zásluhou mimořádně vysoké koncentrace výkonu se svazek “protavuje” do hloubky až 400 mm takže umožňuje hluboké a přitom úzké svary v poměru až 50:1. Někdy se pro to používá výraz “klíčová díra” pro charakteristický tvar svaru. Konstrukce umožňuje přenos vrtacího tlaku v jedné přímce se osou vrtáku. Tlakové svařování je charakterizováno působení jak tlaku tak tepla a to za vzniku plastických deformací a ke spojení dochází i při částečně natavených materiálech. Ke spojení dochází při zahřátí kovů na teplotu zhruba 50 % až 90 % teploty jejich tání a působením vnějšího tlaku – údery kladiva nebo lisu na materiál.  Da ta was generated by GSA C᠎ontent G enerator᠎ Dem᠎ov​ersi on!

Tato metoda se nejčastěji používá k bodování ocelových plechů nebo spojení drátů do mříží, tedy sítí. Nejčastěji se užívá bodového odporového svařování ( metoda 21 podle ISO 4063 ), při kterém vznikne svar přibližně o velikosti elektrod. Pro ocelové plechy a dráty se nejčastěji používají měděné, které při vývinu tepla neuvolňují do okolního prostředí žádné škodlivé plyny. Zdrojem tepla plamenového svařování je spalování hořlavého plynu ve směsi s kyslíkem, případně vzduchem. Následná rekombinace atomárního vodíku při dopadu do svarové lázně vede k uvolnění velkého množství tepla. Je to plně automatizovaná metoda obloukového svařování, kdy je svarová lázeň chráněna plyny vzniklými při hoření a tavením tavidla ve svarové lázni. Ačkoliv je ruční obloukové svařování obalenou elektrodou ( používaná česká zkratka ROS nebo SOE ; metoda 111 podle ISO 4063 ) nejstarší metodou obloukového svařování, stále si drží nezanedbatelnou pozici v oblasti svařování zejména z důvodu své flexibility, možnosti svařování ve všech polohách, Frézování oceli relativně snadné dostupnosti svařovacích zdrojů i přídavného materiálu. Metodou lze provádět velmi kvalitní svary, ale klade vysoké nároky na zručnost svářeče. Velmi dlouhá historie kovářského svařování jej učinila všestrannou metodou pro spojování stejných i různých kovů.

Leave a Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *